„Skutečné spojení se světem zemřelých je pro vývoj světa důležitější, než nějaké parlamentní rozhodnutí “. Antroposofický pohled.
Význam spojení se světem předků byl kdysi dávno lidem dobře znám. To bylo tehdy, kdy duchovní život byl ještě běžnou součástí každodenního života.
Od těch dob se péče o duši upozadila, oddělila a zplaněla. Zůstaly jen názvy jako jsou Dušičky, Svátek zemřelých nebo Halloween.
O co vlastně šlo?
Oslava Dušiček se odvíjí od slavnosti (svátku) Všech svatých, který připadá na 1. listopadu. V noci z 31. října na 1. listopadu slavili Keltové konec léta a nový rok, svátek Samhain. Samhain byl podle keltské tradice časem, kdy se duše zesnulých vrací domů a jejich příbuzní jim svítilnami z vydlabaných řep pomáhají na cestě do podsvětí. Tuto tradici zachytil i slavný malíř Jožka Uprka.
Svátku Samhain je svou podstatou a znaky nejvíce podobný Halloween slavený večer 31. října. Historickým předchůdcem křesťanských dušiček byly u pohanských Slovanů ritualizované oslavy či hostiny, konané přímo na nekropolích na počest zesnulých předků.
Cílem rituálů, které se konaly v den Dušiček bylo vyrovnat energetickou nerovnováhu, kterou v souvislosti se zemřelými lidé cítili. V důsledku toho se lidem ulevilo a vrátili se zpět do své rovnováhy.
A to je to, co můžeme během Dušiček s trochou pozornosti získat i dnes.
Tento unikátní čas, je totiž možno využít k propuštění starých křivd, nevyřčených bolestí, smutku apod.,které mohou se zemřelými souviset. Umožňuje nám transformaci naší „ zaseklé“ emoce, která tvoří energetický blok v našem těle. Dále přináší možnost léčebného aktu odpuštění a v důsledku toho ošetření našeho vnitřního zranění“.
Jak na to?
1. Vytvořte si posvátný prostor.
Jak se dělá posvátný prostor?
2. Vystavte fotku zemřelého, či zemřelých na důstojné místo, obsypejte květy, zapalte svíčky.
Co dál?
3. Vymezte si čas, aby vás nic nerušilo. Pak si se svým zemřelým promluvte. Představte si, že tam sedí a řekněte vše, co vám leží na srdci, co vás trápí, co jste nestihli, co byste bývali rádi řekli, ale…už se to nestihlo. Pokud si nedovedete představit, že tam je, mluvte na fotku.
4. Mluvte nahlas, řekněte vše, co máte na srdci, i kdyby to bylo sebevíc bolavé, vyklopte vše co byste bývali rádi řekli, ale tenkrát se to už nestihlo. Nebo jste si netroufli.
5. Naslouchejte, třeba budete mít dojem, že slyšíte nějaká slova od něj. Nebo taky ne. Je to jedno.
6. Vy jste si svoje řekli a o to jde. Uvězněná energie se promění a transformuje. Ucítíte obrovskou úlevu.
7. Pokud to bude jen trochu možné učiňte další krok a odpusťte mu. Když to nepůjde, odpusťte alespoň jeho duši. To by měli jít vždy. Řekněte to nahlas.
8. Představte si, že pouštíte vše, co vás v souvislosti se zemřelým trápilo. Představte si krásné světlo a nechte sebe a celou místnost tím světlem prostoupit. Možná zavnímáte ozdravnou energii.
V trochu odlehčené formě můžete čerpat inspiraci z kresleného filmu COCO. Vychází z mexické tradice. Je to velmi hezký příběh, který ukazuje Svátek zemřelých jako váženou oslavu kořenů a tradic. Takovýto přístup navazuje na duchovní principy. Stává se studnicí moudrosti, energie a vzájemného propojení. Což je určitě jiný pohled než smutek, odtržení a samota.
Svátek Dušiček je šance k dalšímu osvobození sebe a všech se kterými jsme propojeni:).